21. 9. 2009, Appleton, Wisconsin – první zápisek v putovním deníku
„Jsem naprosto nadšená z dobrodružství, které tato deka právě začíná. Díky za vaši účast v posilování pouta, které společně sdílíme – pouta Downova syndromu!“
C.J. + Emmalee + Brendan + Christin (rodina zakladatelky“ projektu putovní deky)
Na fotkách je Sárinka se svojí kámoškou Beatriskou (též s Downovým syndromem). Užívaly si v kavárně v dětském koutku a schovávaly se nám pod putovní deku.
Musím se k něčemu přiznat. Když jsem o putovní dece s názvem Travelling Afghan T21 slyšela poprvé, nikterak mě nezaujala. Viděla jsem pár fotek na Facebooku, na kterých byly děti s DS zabalené do nějaké deky. No a ta deka mi přišla taková nezajímavá, nemastná, neslaná, barevně se mi nelíbila (šťoural z povolání), a tak jsem se po hloubce projektu už dál nepídila…
Jenže jak už to tak bývá, deka si našla nás – Sárinky kamarádka Natali měla deku právě u sebe a protože jsme se měli vidět, domluvili jsme se, že deku dostaneme protekčně my (jinak je na deku pořadník, jen v případech osobního setkání se může deka předat někomu jinému – kvůli ušetření za poštovné atd).
A tak ji máme už týden doma. A víte co? Když pominu specifický odér, který je logický vzhledem k jejímu téměř desetiletému putování a který k tomu asi i patří, přijde mi celý tento projekt každou chvílí lepší a lepší. Úžasnější. A neskutečně „živý“.
PUTOVNÍ DEKA „AFGHAN“ – CO, KDY, KDE, PROČ
Odkdy deka putuje světem?
Jak si můžete všimnout v úvodním citátu, deka putuje světem už od roku 2009, což mi přijde naprosto neuvěřitelné! Pokoušela jsem se zjistit, kolik rodin s dítětem s DS už se do projektu zapojilo, ale neuspěla jsem. Tedy – spíše jsem byla moc líná počítat zápisy v putovním deníku. Tedy vlastně ve dvou denících. Tedy vlastně už ve třech – se Sárinkou jsme musely založit deník III., protože předchozí již doslova „přetékal“. Na první stránce třetí knihy tohoto unikátního projektu se naše Sárinka věru skvěle vyjímá. No posuďte sami.
Jak a kde celý nápad vznikl?
Nápad vznikl v hlavě Američanky Chandos J. Field z Wisconsinu. V roce 2004 totiž adoptovala dcerku Emalee právě s Downovým syndromem (ne, to není náhoda) a o pět let později (i když nápad měla v hlavě asi mnohem dříve) se rozhodla udělat také něco pro zvýšení povědomí o lidech s DS – uháčkovala deku a poslala ji společně s putovním deníkem do světa. Deku a celý projekt pojmenovala TRAVELLING AFGHAN T21. Ne, s Afghánistem to v tomto případě nemá nic společného (i když nějaká afghánská rodina se do projektu možná jednou zapojí též).
CO TEDY ZNAMENÁ TRAVELLING AFGHAN T21?
- „Traveling“ je v překladu „cestovní“.
- „Afghan“ se v angličtině říká právě vlněné háčkované dece (která má pruhy nebo čtverce).
- T21 pak značí trizomii 21. chromozomu, což je podstata Downova syndromu – lidé s tímto syndromem mají v každé buňce svého těla o jeden 21. chromozom navíc – tři namísto dvou.
Jaký je smysl celého projektu?
Ještě předtím, než jsem se do projektu zapojila a dozvěděla se o něm víc, mi právě smysl trochu unikal. Ale on tam je a je to geniální a pro nás, kteří máme někoho blízkého s DS, znamená opravdu hodně.
PROTOŽE:
- Nejsme v tom sami! A právě díky pročítání těch spousty příběhů v putovních denících si to člověk krásně uvědomí.
- Je nás dokonce strašně moc a to doslova po celém světě!
- Každý si žijeme své životy se svými radostmi a strastmi. Zkrátka jako všichni ostatní. Jsme vlastně úplně normální 😉.
- Jsme jedna veliká komunita – díky neplánované „náhodě“ (Downův syndrom a některé jiné „odchylky“ jsou povětšinou brány jako genetická náhoda – více o vzniku Downova syndromu třeba TADY) jsme se sjednotili a poznali spoustu skvělých rodin, jejichž žebříček hodnot je „ryzí“ právě díky této „náhodě“.
Kam se již deka podívala?
Jak tak listuji putovními deníky a čtu příběhy rodin, běhá mi mráz po zádech. Dobře, spojení v titulku „deka procestovala celý svět“ je poněkud nadnesené (tak se to ale v titulcích dělá, ne?), ale tahle stejná deka, která nám tu teď leží na koberci obklopená hračkami, už byla v rodinách v několika státech USA, dále cestovala po Kanadě a přes Atlantik se dostala do Velké Británie na náš evropský kontinent. No a tady její cesta pokračuje přes Německo, Švýcarsko, Rakousko a Slovensko až k nám, do kotliny české.
Sárinka strávila celé odpoledne pročítáním putovních deníků. Byla to fuška, ale stálo to za to – už si podle fotek vybrala i nápadníka a posílá mu pusu.
A kam se deka ještě podívá?
Zakladatelka projektu Američanka Chandal založila na Facebooku veřejnou skupinu The T21 Traveling Afghan Project, kam vkládá fotografie a informuje, kde se deka právě nachází. Zároveň se jí stále hlásí noví a noví zájemci, deka má nabitý program už na několik let dopředu – mrkněte na mapu dole a uznejte. Až se nabaží Evropy, čekají na ni v Austrálii, na Novém Zélandu, v Číně, Indii, Thajsku, Saúdské Arábii a dalších zemích. Dokonce už se přihlásila i rodina z Demokratické republiky Kongo (Afrika)
Jak projekt funguje a jak se můžete zapojit i vy?
Za tím, že deka momentálně putuje po naší republice, stojí paní Pavlínka z Děčína. Ta vychovává pětiletou princeznu Věrušku s Downovým syndromem (viz foto dole) a byla tak hodná, že mi odpověděla na pár otázek.
Paní Pavlínka popisuje pravidla projektu:
-
Prosím všechny zájemce o tento projekt, aby mi napsali email na martinkova.vgm@seznam.cz a budou zařazeni do pořadníku.
-
Každá rodina může mít u sebe deku 2-3 týdny a fotit se s ní doma či na různých oblíbených místech. Fantazii se meze nekladou 😉.
-
O každém putování deky mezi rodinami musím vždy přes mail informovat majitelku deky. Proto prosím, abyste i vy mě včas informovali o tom, zda jste deku již obdrželi a kdy ji budete odesílat dalšímu zájemci.
Zeptala jsem se na pár (doslova) otázek…
- Jste českou koordinátorkou tohoto projektu. Jak vás napadlo do toho ČR zapojit? Jak takové zapojení reálně probíhalo?
S odpovědí vás asi zklamu, protože není až tak záživná 😉. Kdysi dal do skupinky malých downíčků na Facebooku někdo ze Slovenska příspěvek, ve kterém byl tento projekt představen s tím, že je deka momentálně na Slovensku a pokud by měl někdo z ČR zájem zapojit se též, tak ať se přes přiložený mail přihlásí. Takže jsem neváhala a přihlásila se. Deka byla na Slovensku ještě další rok a jak se ukázalo, tak jsem byla za tu dobu jediná, kdo se z ČR přihlásil. Tudíž mi slovenská koordinátorka navrhla, zda bych to samé nechtěla dělat i v ČR a představila ji naším rodinám zde. Samozřejmě, že jsem moc ráda souhlasila.
- Čím konkrétně vás projekt „afghan“ oslovil?
Tento projekt je moc hezký nápad a navíc v dnešní době,kdy se sice již lze přes internet spojit s dalšími rodinami s podobným osudem, je tento projekt osobnější a více hmatatelný. Přeci jen je hezké listovat opravdovým a ne virtuálním deníkem plným krásných fotek a vlastnoručně psaných příběhu + ručně vyrobená deka jako doprovodný symbol, se kterou se všechny ty úžasné dětičky mohou vyfotit.
Deka má propojovat rodiny. Mně se konkrétně na koordinátorství líbí, že jsem díky tomuto projektu s rodinami přes mail více v kontaktu a mnohdy mi soukromě vypráví o svých životech, trápeních, ale i radostech. To samozřejmě zůstává pouze mezi námi a já si vážím, že se se mnou o to podělí. Dodává mi to též sílu, když mi občas není do smíchu.
Navíc nebýt tohoto projektu,tak bychom nepoznaly naše nové kamarádky, se kterými jsme zrovna tento týden uskutečnily společný výlet na Moravu. Takže mohu říci, že deka opravdu splnila své poslání ☺
Moc díky paní Pavlínce za její ochotu a nasazení pro tento skvělý projekt. Kdyby nebylo jí, tak by se deka do naší země české s velkou pravděpodobností asi vůbec nepodívala.
Televize Vysočina o putovní dece natočila reportáž. Mrkněte se na ni TADY.
"Klídek, je to jen extra chromozom" 