„Kdybych věděla, že naše dcera bude tak báječná, ušetřila bych spousty slz.“ Seznamte se s talentovanou sportovkyní a teď tak trochu puberťačkou Madlenkou s DS a její maminkou Adrianou.

O Adrianě a její třináctileté dcerce Madlence z vesničky u Rokycan v Plzeňském kraji jsem toho do včerejšího dne moc nevěděla. Madlenku a její úspěchy sleduji ve facebookové skupině Život s chromozomem navíc, kde mám možnost vidět Madlenku na lyžích, Madlenku hrající tenis nebo Madlenku na závodech. A nestačím se divit. Minulý rok byla dokonce Českou unií sportu oceněna mezi nejlepšími sportovci okresu. Madlenka je borec a je typickou ukázkou bourání stereotypu a předsudků typu „lidi s Downovým syndromem nemůžou sportovat“. Madlenka má, jak je z předchozí věty patrné, Downův syndrom. Kromě toho je to ale hlavně dospívající slečna a skvělá a nadšená sportovkyně. A protože mě Madlenčiny úspěchy a nadšení velmi zaujaly, rozhodla jsem se udělat s její maminkou Adrianou rozhovor a více je tak poznat.

  • Madlenka je kromě dalších věcí hlavně dospívající mladá dáma. Cloumá s ní puberta? Jestli ano, jak se to projevuje? A co kluci? 😉

S Madlenkou puberta opravdu cloumá 😉. Vůbec jsem si tohle období nedokázala představit, ale puberta u ní probíhá úplně naprosto stejně jako u ostatních dětí. Právě nyní po překročení třináctého roku, začala být ,,strašně chytrá‘‘. Při běžné komunikaci rodič – dcera obrací oči v sloup a říká, že jsme trapní 😉. Samozřejmě se jí líbí i kluci a s velkou vášní sleduje seriál australské televize H2O, kde se to vztahy a zápletkami mezi teenagery jen hemží. Neustále se mnou vede rozhovory o tom, jak je důležité si udělat do školy make-up. Musím říct, že se s manželem zatím docela nasmějeme.

  • Vraťme se na úplný začátek – věděla jsi, že bude Madlenka mít Downův syndrom? Jaké byly začátky? Co ti nejvíce pomohlo se s realitou smířit?

O tom, že se Madlenka narodí s chromozomem navíc, jsme nevěděli. Porod byl plánovaný a já měla kolem sebe v porodním týmu samé bývalé kolegy. Překvapení nastalo hned na porodním sále, kdy nás dětská lékařka upozornila na příčnou rýhu na Madlenčině dlani. Protože jsem původem zdravotník, věděla jsem, co právě taková rýha na dlani může znamenat. Asi nemá cenu popisovat moje/naše pocity. Tu první noc si Madlenky tatínek přinesl do porodnice spacák, a protože bylo 13. srpna a padaly Perseidy, dívali jsme se spolu na oblohu a přáli jsme si … – bylo toho hodně 😉. A my víme, že se ta naše přání plní.

  • Madlenku vedete ke sportu. Kdy jste s tím začali? Jaké sporty dělá a jaký ji nejvíce baví?

Ke sportu máme docela blízko, Madlenčin tatínek je bývalý tělocvikář a není sport, který by nezkusil. V mládí závodně lyžoval a hrál velmi dobře fotbal. Sport je pro nás oba zcela přirozená činnost, která s narozením Madlenky neskončila. Tím, že jsme brali Madlenku všude s sebou, byla otázka času, kdy začne svou první tenisovou raketou dělat díry do antuky 😉. Stejně to bylo i s lyžováním, prostě jsme ji na lyže postavili (měla v puse ještě dudlík). Samozřejmě to nebylo žádné lyžování, ale spíše nekontrolovaná jízda, kdy jsme ji brzdili popruhy. Tenkrát jsme si říkali, že je fajn, že jsme venku.

Když byly Madlence 4 roky, začala pravidelně navštěvovat cvičení, které bylo pro rodiče s dětmi. Bylo to cvičení zaměřené na všeobecný rozvoj, takový Sokol. Pod pravidelným vedením trenérů začala Madlenka s tenisem v deseti a s lyžováním ve dvanácti letech. V současné době je členkou tenisového oddílu Slavie Plzeň a lyžařského SK Sokol Špičák. Jako doplňkový sport má ještě atletiku, takže když je čas, tak s tatínkem chodí na atletické hřiště, kde se věnuje atletické abecedě a trénují běh na 100 metrů a skok do dálky.

Nedokážu úplně posoudit, který ze sportů Madlenku baví více. Těší se na tenisové tréninky i zápasy, kdy pod vedením Mgr. Tomáše Psohlavce zažívá na kurtu spousty legrace. Zároveň je velmi šťastná s holčičkami z SK SOKOL Špičák a trenérkou Mgr. Kateřinou Sheinerrovou. V loňském roce byla Českou unií sportu oceněna mezi nejlepšími sportovci okresu a dostala osobní dopis od hejtmana Plzeňského kraje.

  • Do jaké školky a školy chodila/chodí? Jak je začleněná v kolektivu? Jste zastánci inkluze?

Madlenka začala již ve dvou letech navštěvovat mateřskou (soukromou) školku. Do kolektivu se začlenila naprosto bez problémů, a proto jsme vůbec neváhali s jejím nastoupením do běžné základní školy. Madlenka ve škole zvládla s pomocí asistentky pedagoga první a druhou třídu celkem bez problémů. Zvrat nastal ve třetí třídě s příchodem nové třídní učitelky a asistentky pedagoga. Nerada bych zacházela do detailů, ale většinou je vše prostě o lidech… Před koncem páté třídy jsme po nátlacích ze strany školy Madlenku přehlásily do základní školy praktické.

  • Jak bys Madlenku charakterizovala? Co kromě sportu ráda dělá?

Madlenka je sociálně velmi zdatná a troufám si říci, že je v kolektivu oblíbená. Madlenka naprosto perfektně mluví, což je při diagnóze Downova syndromu určitě jedna z jejích předností. Je také velmi vtipná a pohotová.

Pokud nemá trénink, ráda si hraje s modely koní (navštěvování jezdeckého oddílu jsme museli z časových důvodů zrušit). Samozřejmě jako většina holčiček má spousty panenek, o které pečuje.

  • Má Madlenka sourozence? Pokud ano, jaký vidíš hlavní rozdíl ve výchově u nich a u Madlenky?

Madlenka má již dospělého bratra. Co se týče výchovy, tak žádný hlavní rozdíl nevidím. Určitě jsme s Madlenkou museli být trpělivější, ale to je asi vše.

  • Pamatuješ si na nějakou úsměvnou historku s Madlenkou?

Úsměvných historek je spousta. Třeba ta, kdy dostala poprvé na oči dioptrické brýle a zkonstatovala „konečně vidím“. Nebo když jsme asi tak před měsícem přišli na tenisový trénink, kde Madlenčin trenér dokončoval hodinu s asi tak patnáctiletým klukem. Madlenka se na ně chvilku dívala a pak říká: ,,to jsem netušila, že můj trenér umí hrát tenis tak dobře, pak ale nechápu, proč se mnou hraje tak vlažně‘‘.

  • Máš něco, co bys poradila novým rodičům dítěte s DS? Něco, co by sis sama přála, abys věděla, když se Madlenka narodila?

Co bych poradila? Určitě, aby byli trpěliví a nevzdávali se, aby se nenechali odradit předsudky, které kolem DS stále existují. Ono je to těžké, i my jsme se stále ptali PROČ a nedokázali si vůbec představit, co bude dál, ale kdybych věděla, že naše dcera bude tak báječná, ušetřila bych spousty slz. Je skvělé, že existují blogy jako je ten Tvůj. I já jsem Madlenku začala veřejně představovat na stránce Život s chromozomem navíc a to právě proto, abych ukázala cestu rodičům dětí s DS, ale i všem ostatním lidem, aby se dětí a lidí s DS nebáli a dali jim šanci.

Hodně dalších nejen sportovních úspěchů, Madlenko! A díky za to, že boříš mýty!

Mamince Adrianě moc díky za otevřenost a pozitivní přístup. Víc takových rodičů! 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s