„Byl jsem lékař, který je měl uzdravovat, a když odcházím, mám pocit, že jsem přispěl k jejich zavržení.“    (Jérôme Lejeune)

Profesora Lejeuna zdrtilo, když jiní lékaři použili jeho výzkumy Downova syndromu k tomu, aby jej diagnostikovali u plodů a doporučovali jejich potracení. Považoval to za odporné zneužití lékařské vědy a po zbytek života vedl proti interrupcím urputný boj.

Dříve se věřilo, že jsou lidé s Downovým syndromem Božím trestem, že za jejich jinakost může špatná životospráva matky nebo dokonce syphilis či tuberkulóza. Toto se změnilo až díky profesorovi Jerome Lejeunovi, který objevil genetickou podstatu tohoto syndromu – ztrojení 21. chromozomu – v roce 1958. Downův syndrom je pojmenován podle jiného lékaře John Langdon Haydon Downa, který jej o sto let dříve – v roce 1858 – poprvé popsal.

Nutno podotknout, že i v dnešní době jsou země, ve kterých se věří, že mít dítě s Downovým syndromem je trest, za který může špatný životní styl matky nebo třeba to, že obětovala své dítě proto, aby se stala bohatou a úspěšnou. Mám na mysli hlavně africké země, kde je bohužel stále velká část obyvatel negramotná – přečtěte si například článek ženy z Tanzánie, maminky chlapečka s DS, která popisuje, jak v jejím jazyce ani neexistuje pro tento syndrom slovo – článek zde (v angličtině).

Život pana doktora Lejeuna mi přijde velice zajímavý. Už jen proto, že měl prý získat Nobelovu cenu, ale kvůli tomu, že byl veřejným odpůrcem potratů a katolíkem ji nezískal.  Pocházel ze zámožné měšťanské rodiny z Montrouge, dnešní Paříže. O celé jmění přišla jeho rodina během druhé světové války. Jerome je prostřední ze 3 synů. V dětství se stal jeho vzorem hrdina Balzakova románu „Venkovský lékař“, a proto se rozhodl stát lékařem. Původně chtěl být chirurgem, několikrát ale neuspěl u zkoušky pro chirurgickou specializaci, tak se namísto toho stal výzkumníkem u profesora Turpina zkoumajícího právě Downův syndrom. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní genetiky člověka a lékařské genetiky.

Příčinu Downova syndromu objevil doktor Lejeune v roce 1958. Byl to světový objev. Díky jeho věhlasu i pověsti o jeho laskavém jednání  a skutečném zájmu o děti k němu rodiny dětí s různými jinakostmi putovaly z daleka. Ošetřoval tisíce malých pacientů a ujišťoval jejich rodiny, že jejich dítě i přes své postižení může žít láskyplný život.

Sám byl otcem pěti dětí, na které si vždycky udělal čas a které nade všechno miloval. Stejně tak si vážil každého lidského života. „Embryo je člověk,“ bylo jedno z jeho zásadních tvrzení na genetickém kongresu v USA, kde vystoupil s obranou nenarozených a proti legalizace interrupce u „postižených“. Svým vystoupením sklidil akorát mlčení a posměch elity jeho oboru. Své ženě pak napsal: „Dnes jsem prohrál svou nobelovku“.

Jak je vlastně možné, že se matka může v případě potvrzení Downova syndromu u miminka v těhotenství rozhodnout pro potrat až do 24. týdne těhotenství včetně? Když v tomto stejném týdnu už lékaři předčasně narozená miminka zachraňují (tzn. odloučení plodu už se v tomto týdnu nebere jako potrat, ale jako porod). Miminko už je natolik vyvinuté, že je poprvé schopno přežít mimo dělohu (i když například plíce jsou ještě nedozrálé…). Není už to jasně prokazatelná diskriminace a vražda? Myslím tím očividná, když vezmeme v potaz výše zmíněné…?