Rubrika: Zamyšlení
Cítím vděčnost za své dítě s Downovým syndromem. Proč by bylo lepší tuto diagnózu předem nezjišťovat? Přečtěte si i svědectví ženy, která šla s takovým miminkem na potrat.
Poslouchej mě. Objímej mě. Nekřič na mě. Neporovnávej mě. Usmívej se na mě. Aneb „Co nám děti neřeknou?“ Ale tak moc zoufale to potřebují. Všechny děti. A troufám si říct, že ty naše s Downovým syndrom možná o trošku víc.
A je nás 5! Sárinka má mladší ségru – Sofinka je na světě, rozhodla se mít podobný začátek jako její starší ségra a velký vzor. V čem je ten začátek podobný? A jak jsme se vlastně cítili poté, co se narodila Sárinka a jak to vnímáme dnes?
„Miminko s Downovým syndromem se může narodit i vám. Není to žádná katastrofa!“ Vyšel nám první článek na webu časopisu Maminka – začíná roční publikování v rámci výhry v soutěži Maminka roku v katogorii blogerek ♥️.
„Nebojte se si děťátko s Downovým syndromem ponechat. Vrátí vám to nastotisíckrát!“ Proč vlastně píšu blog a proč soutěžím v Mamince roku? Mrkněte na krátký medailonek o naší rodince a našem blogu.
Rodiny dětí s Downovým syndromem není třeba litovat. I ony mohou být šťastné, stejně jako je ta naše. Hlavním problémem je neinformovaná společnost. Co bych ráda vzkázala světu z pozice maminky dítěte s DS?
„Z těchto mongolů nikdy nic nebude“ – i takové věty někdy bohužel rodiče slyší ze strany nemocničního personálu. A přitom potřebují slyšet něco úplně jiného. Pravdu. Přečtěte si o důležitosti citlivého sdělení diagnózy.
„Postižený neberem“ aneb jak poněkud předčasně diskvalifikovali naší Sárinku (prosím, snažme se být lepšími lidmi).
"Klídek, je to jen extra chromozom" 